Dobrodružství na Kobylí hoře Podle rady myslivcovy se hoši ubírali údolím bystřiny stále dál. Na obzoru se černala Kobylí hora se svými povlovnými svahy a mírnými srázy, ráj lyžařů v zimním období. Zpočátku (Z počátku) hoši příliš plýtvali silami, a proto se jejich krok pozvolna měnil v hlemýždí tempo, přesto se však blížili ke svému cíli. Cesta vedla průsmykem a kolem 5. hodiny odpolední se ocitli na vrcholku Kobylí hory. V dálce se modraly vody Čapího rybníka. Na slunné pasece se červenaly jahody. Unavení hoši pilně sbírali a polykali plné hrsti vonných plodů. Najednou všichni strnuli, trávou se plazila obrovská zmije a vyděsila je svým zasyčením. Stíny stromů se začaly dloužit, blížil se večer. Hoši se rozhodli, že zde přenocují. Na malé vyvýšenině postavili stan, rozdmýchali oheň a uvařili čaj. Když uhasili žízeň a nasytili se chlebem s marmeládou, zalezli do stanu, odkud se brzičko ozývalo jejich spokojené oddechování. Najednou přišel babičce list z Vídně od nejstarší dcery, v němž jí vědomost dávala, že manžel její službu přijal u jedné kněžny, která má velké panství v Čechách nedaleko pohorské vesničky, kde babička bydlí.